Blog

 „Redakce váženého slovníku „Merriam Webster“ dokonce zvolila pojem „Blog“ slovem roku 2004.“[0]

    Přesná definice blogu neexistuje. Například Webopedia definuje blog jako „zkratku pro Web log, je to webová stránka sloužící jako veřejně přístupný osobní deník nějakého jedince. Obvykle je aktualizována denně a její obsah odráží osobnost autora“.[1]  

    Blog je tedy webovou stránkou, kam si lidé zaznamenávají své postřehy a zážitky. Vzhledem k tomu je často označován jako »internetový deníček«. Může obsahovat také videa a fotografie a především odkazy.

    Téměř každý autor, označovaný slovem blogger (v Česku často s jedním g – bloger) má svou definici blogu, ve které klade důraz na něco jiného - na formu, periodicitu nebo řazení příspěvků. Blogy mohou být interaktivní, umožňující přidávání komentářů a publikování většímu množství osob. Blogy a vzájemné vztahy mezi nimi jsou označovány jako blogosféra.

Předchůdci blogů

    Předchůdce blogů můžeme hledat už v předpočítačovém období – v Evropě raného novověku. Jedná se o deníkové záznamy, nebo později o pamflety, ve kterých chtěl autor oslovit svým často vyhraněným názorem na různá téma co největší množství lidí.

    Pro blog v dnešním slova smyslu je nezbytná existence webu. Už sám jeho zakladatel Tim Berners-Lee si v ženevských laboratořích CERN zavedl jednu z prvních stránek, která byla vlastně blogem. Zde shromažďoval odkazy na stránky, kterých v té době nebylo zrovna mnoho, a opatřoval je komentářem.[2]  

 Historie (we)blogu

    Za autora slova »blog«, respektive »weblog« je považován americký programátor Jorn Barger, který 17. prosince 1997 svou stránku www.robotwisdom.com poprvé označil slovem WebLog. Zde se rozhodl pravidelně zaznamenávat nejzajímavější stránky, které nalezl při surfování internetem, které současně okomentoval.[3] Weblog je tedy původně složeninou dvou slov a v  překladu znamenal »seznam stránek«. Svou definici Barger potvrdil i při příležitosti desátého výročí slova blog.[4] Význam slova se však od té doby posunul a někteří mladí blogeři se za »odkazovač stránek« rozhodně nepovažují.[5]  

     Existují různé teorie, jak se ze slova weblog stal blog. Zkrácená varianta vznikla patrně  v dubnu nebo květnu roku 1999, kdy novinář Peter Merholz slovo weblog rozdělil na dvě slova a použil ho jako sloveso: „Rozhodl jsem se slovo »weblog« vyslovovat jako »wee-blog«, nebo zkrátka »blog«.“[6] Slovní hříčka se ujala nejdříve v korespondenci s kamarády, později po celém světě. Nedlouho poté se totiž objevily první systémy, které umožnily uživatelům založit si snadno vlastní blogy: OpenDiary.com nebo Blogger.com (založen roku 1999 a v roce 2003 odkoupený Googlem). Tato služba se stala nesmírně populární, protože umožnila publikovat na internetu lidem, kteří měli jen minimální znalosti počítačů. A hlavně zadarmo.

    Z analýzy blogů od firmy Technorati se můžeme přesvědčit, že za poslední tři roky vzrostl počet blogů ze šesti milionů na 112 milionů a například v říjnu 2006 bylo každý den vytvořeno 100 tisíc nových blogů.[7] Nárůst je tedy téměř exponenciální. Očekává se však, že křivka začne stoupat pomaleji a její růst budou dotovat především nový uživatelé internetu ze zemí Asie.

Blogy v ČR

Prvními blogery v České republice byli lidé, kteří se za blogery ani nepovažovali – např. Ondřej Neff se svým internetovým Neviditelným psem (od roku 1996), Ivo Lukačovič se Seznamem (od roku 1996 na seznam.cz, v současnosti publikuje na blogu http://ilblog.sblog.cz) nebo Milan Šmíd se svou Loučí (od roku 2000). Postupem času čeští uživatelé získali k dispozici řadu blogovacích systémů (Blog.cz, Bloguje.cz, Blogujem.cz), pozadu nezůstaly ani zpravodajské servery Blog.respekt.cz nebo Blog.idnes.cz, které se staly oblíbenými zvláště mezi politiky (Miloslav Vlček, Miroslav Macek, Jiří Paroubek aj.). Jedním z nejslavnějších blogů se stal koncem roku 2004 založený blog Ostraváka.

Výhody a nevýhody blogů[8]

Desítky milionů uživatelů svědčí o tom, že blogy mají své nesporné výhody. Každou výhodu však můžeme zároveň chápat jako nevýhodu.

Bloger může zůstat anonymní a díky tomu například upozornit na problém v organizaci nebo skupině, která by únik informací potrestala. Anonymita však sebou přináší vážný problém – můžeme věřit informacím, jejichž autora neznáme?

Uživatelé blogů si mohou navzájem sdělovat své zkušenosti, doporučovat si zboží, nebo upozornit na firmy, které s nimi jako se zákazníky vůbec nezacházely dobře. Problém je v tom, že už i firmy přišly na to, že mohou blogů využívat jako skrytého PR.

Blogerem se může stát každý. Na internet se dostane jakýkoliv obsah, i ten, který by byl pro mainstreamová média příliš subjektivní, nebo příliš specifický. Blogy tím ale postrádají kontrolní mechanismy. Pokud se rozhodnete napsat lež, napíšete lež. Když se pro vaši argumentaci nehodí nějaká fakta, prostě je zamlčíte. Bude-li chtít někdo někoho očernit, nic mu v tom nebrání.

K  blogům více na

http://extra.cz/blog/2007/12/blogy-jsou-tu-deset-let.html

http://technet.idnes.cz/internetove-denicky-slavi-deset-let-a-co-ten-vas-ftc-/sw_internet.asp?c=A071221_230359_sw_internet_pka